Dvojčata Elio a Emily, medvídci z rodiny Sušenkových medvídků byli roztomilí a rozpustilí.
Rádi schovávali věcičky do mezer mezi nábytkem, což způsobovalo, že celá rodina v panice pobíhala sem a tam a snažila se je najít.
Byly však i chvíle, kdy se jejich rozpustilost ukázala jako užitečná pro všechny.
Jednou si tatínek Lloyd, medvídek Sušenka, kreslil návrh domu.
„Hmm, něco tu nesedí, ale nemůžu na to přijít,“ zamumlal si pro sebe.
Zatímco u svého pracovního stolu pomalu usínal, jeden z jeho výkresů spadl na podlahu.
Když to Elio a Emily uviděli, popadli pastelky a začali na výkres čmárat.
Když se Lloyd probral, podíval se na kresbu pokrytou čmáranicemi.
„Hm? Co se to tady stalo? Počkat, vlastně to není až tak špatné.“
Čmáranice dvojčat mu vnukly skvělý nápad na návrh.
Lloyd se mile usmál na Elia a Emily, kteří stále drželi pastelky.
„Že by snad nějací malí čarodějové kouzlili na mé práci, zatímco jsem si zdříml?“ zeptal se.
Jednou maminka Elena Sušenková pracovala na zahradě.
Zatímco si chvilku dala malou přestávku, Elio a Emily začali jeden po druhém vytrhávat stébla trávy z květinového záhonu.
Elena se usmála, když se podívala na dvojčata, která vypadala velmi šťastně a byla celá od hlíny.
„To snad ti dva malí čarodějové vykouzlili na zahradě nějaké kouzlo, že vytrhali všechen plevel? To je úžasné!“
Rodina začala Elioovy a Emilyiny rozpustilé kousky nazývat „užitečnými činy dvou malých čarodějů“.
Jednou Molly, holčička ze Sušenkové rodiny, našla záložku,náhodou vloženou do její oblíbené knížky.
Otevřela knihu a řekla dvojčatům: „Tohle je ta nejlepší část! Přečtu vám to.“
A tak si všichni tři společně užili chvilku s pohádkou.
Jednou si medvídek Theo, milující všechna jídla, nahlas přál: „Doufám, že mi ti dva malí čarodějové jednoho dne přinesou nějaké lahodné dobroty.“
Theo, který byl také šikovný kuchař, upekl spoustu svých lahodných sušenek a uložil je do krásné plechové dózy na sušenky.
Když jednoho dne plechovku otevřel, zjistil, že z každé sušenky někdo ukousl kousek.
Když se podíval na Elia a Emily, kteří vypadali opravdu šťastně a měli tváře celé poseté drobečky od sušenek, rozesmál se a řekl:
„Typičtí čarodějové! Vy přesně víte, kde ty dobrotky jsou, že jo?“
KONEC






